Vrchol Jizery

Na vrcholu Jizery
Jizera (německy Siechhübel) je se svými 1122 m n. m. druhá nejvyšší hora české části Jizerských hor a také nejvyšší vrchol Hejnického hřebene a celé Jizerské hornatiny. Zároveň je horou s nejvyšší prominencí (převýšením od sedla) ze všech tisícovek v české části hor. Přírodní rezervace Prales Jizera o rozloze 92,44 ha leží na katastru města Hejnice v okrese Liberec ve stejnojmenném kraji.
V hraničním sporu roku 1591 byla nazývána Bražecký vrch nebo Bražec. Německý název Siechhübel (Siebengiebel) znamená v českém překladu Sedmištít. Tento název patrně odkazoval na mohutnou, poměrně členitou, žulovou skálu na samém vrcholu hory. Tato skála byla zpřístupněna a je místem daleké vyhlídky do okolního kraje. Přes stejný název není hora Jizera přímým zdrojem řeky Jizery, která dala jméno celému pohoří. Hora Jizera na hlavním evropském rozvodí je na severu zdrojem pro Smědou, na jihu pro Desnou (přítok řeky Kamenice a posléze i Jizery mimo oblast Jizerských hor).
Na vrchol se lze dostat jen od VSV po žlutě značené odbočce od rozcestí Pod Jizerou na hlavní červené turistické trase. Toto místo se nachází v sedle mezi Smědavskou horou, v sousedství přírodní rezervace Klečové louky, nedaleko pramene Bílé Smědé, na cestě mezi Smědavou a rozcestím Na Kneipě (též Knejpě) u stejnojmenné přírodní památky. Od Smědavy, kde je parkoviště, autobusová zastávka a výletní restaurace, je vrchol Jizery vzdálen asi 3 km.
Všem milovníkům turistiky, výletů, fotografování a pod. doporučuji návštěvu tohoto místa hlavně za slunečného počasí, a to jak v zimě, na jaře, či na podzim. Dá se pohodlně zvládnout i s malými dětmi, jak dokládá jeden ze snímků.

STÁTNÍ ZÁMEK SYCHROV

Státní zámek Sychrov

Historie místa, kde se zámek nalézá, sahá do 15. století. V té době zde byla připomínána tvrz, která byla majetkem české královské komory. Na jejím místě byl v 16. století vystavěn panský kamenný dům a v letech 1690 – 1693 nevelký barokní zámek, jehož stavebníkem byla rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Členy tohoto francouzského šlechtického rodu můžeme zařadit do kategorie důstojníků, kteří byli za služby rakouskému císaři v době třicetileté války odměňováni statky zkonfiskovanými české šlechtě. Roku 1740 koupil toto panství František z Valdštejna, z větve mnichovohradišťské. Protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti. Takřka osmdesát let zde nedocházelo k žádným výraznějším změnám a objekt byl využíván pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva. Situace se radikálně změnila 30. srpnem 1820, kdy se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Tímto rokem začíná stopětadvacetiletá éra Rohanů na Sychrově a doba největší slávy zámku. Kolébkou rodu Rohanů byla Bretaň, kde o nich můžeme vystopovat nejstarší zmínku již v roce 951. V průběhu staletí se jejich postavení upevňovalo, až se zařadili mezi deset nejvlivnějších šlechtických rodů ve Francii a jako přímí bratranci francouzských králů získali i titul princů z královské krve. Rod tvořilo několik linií, jejichž příslušníci zaujímali významné úřady – vojenské, politické i církevní. Po Velké francouzské buržoazní revoluci opustili Francii a usadili se v rakouské monarchii. Na rozdíl od jiných šlechtických uprchlíků, kteří se vraceli zpět do Francie (v době Napoleona I. a hlavně v období restaurace Bourbonů – tj. za Ludvíka XVIII. a Karla X.), zůstali Rohanové v Čechách, i když byli později k návratu přímo vyzváni.

Zámek má otevřeno od 1.11 do 21.12

Nádherný zámek i zahrada, dobrý plán před vánoci ale ty ceny …!  Pro celou rodinu před vánoci jsou ceny posazeny hodně vysoko. Pro mladé rodiny s dětmi, pro důchodce s vnoučaty až neúnosné.

Nádherný zámek i zahrada, ale ty ceny …!

            Je samozřejmé, že provoz národních kulturních památek nutně potřebuje i samostatné financování na nákladný provoz a údržbu. Výlety za poznáním a za kulturou by však neměly být umožněny pouze bohatým lidem a ceny by neměli připomínat honbu za miliony, jak to dnes, bohužel, ve většině případů podnikání vidíme.

            Poznání a vzdělávání v oblasti historie je třeba zpřístupnit i starším lidem v důchodu, či mladým rodinám. Pokud totiž dnešní generace rodičů skutečně poctivě pracuje a nepobírá nepochopitelně nehorázné platy jako politici, sportovní manažeři a podobně, mohou si o takto drahém výletě nechat jenom zdát.

            Splácení hypoték na bydlení, výdaje na školy, školní jídelny, předražené dětské oblečení jim stačí mnohdy sotva na uživení rodiny. O důchodcích už ani nemluvím. Dnešní důchody starších lidí se ve většině případů pohybují kolem 16.000,-Kč, nájmy v panelových domech jsou často vyšší, než samotný důchod.

Je ostudou tohoto státu, že staří lidé, kteří celý život opravdu poctivě pracovali, nemají důchod ani ve výši minimálního platu,

Jak pravil klasik, je něco shnilého ve státě českém.

Průvodce pobřežím Jadranu 1 – Podaca

     Původní stará část obce Podaca, která stála u zrodu nové éry osady, utrpěla v roce 1962 zemětřesení, které následně mnoho obyvatel doslova vyhnalo z tohoto jinak klidného a příjemného místa k pobřeží. Ve staré části, která se nazývá Gornja Podaca, najdete ještě několik zajímavých budov a památek, které vám doporučuji vidět na vlastní oči. Velká zemětřesení v přímořských oblastech vlastně odstartovala velký turistický rozvoj v Chorvatsku. Vláda tehdy učinila velice moudrý krok a věnovala lidem postiženým katastrofou pozemky na pobřeží Jadranu. Tak vznikly nové penziony a hotely přímo u moře. Díky přírodním katastrofám tudíž dnes máme dostatek ubytování v těch nekrásnějších lokalitách od Istrie až k oblastem kolem Dubrovníku

Ale zpět k Podače.

     Najdete zde předrománský kostel sv. Jana Křtitele. Jeho základy pocházejí z 12. až 13. století. V té době se také začalo v jeho okolí stavět, a tak vznikla původní osada. Opodál na skále stojí polozbořená opevněná věž ze 17. století, která sloužila na obranu před tureckými nájezdy. Dnes už zde stojí jen část původní věže a zbytky hradeb. Další zajímavou stavbou je kostel sv. Ivana s hrobkou rodu Kačiců. V dnešní nové Podače dole u moře najdete vše, co k příjemnému odpočinku potřebujete. Jsou zde restaurace, obchody, krásné oblázkové pláže, i malý, turistický přístav. Můžete si zde najmout loď na návštěvu Pelješacu, Hvaru, či Korčuly, nebo si můžete zajet pravidelným linkovým autobusem do Dubrovníku. Ten je opravdovou perlou Jadranu. Sjezdil jsem obrovský kus světa, ale Dubrovník považuji za jedno z nejkrásnějších měst, které jsem kdy viděl. Ale o tom až příště.