Archiv štítku: chrám

Kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích

Kostel Navštívení Panny Marie je barokní kostel při františkánském klášteře v Hejnicích. Nachází se na místě starého poutního místa, jehož počátky sahají do 13. století. Bývá někdy nazýván bazilikou, ovšem proces povýšení kostela na baziliku minor nebyl ještě dokončen, zůstal před vypuknutím druhé světové války na úrovni diplomatického protokolu. Je zřejmě nejstarším mariánským poutním místem v litoměřické diecézi. Uctívána je zde gotická, 38 cm vysoká, soška Panny Marie nazývaná Sličná Matka (latinsky Mater Formosa či Maria Formosa).

Legenda o vzniku

Podle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec (dnes část Raspenavy) chudý řemeslník – sítař a řešetář – se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1159 (1211[2]) hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich jej vyzval: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Řemeslník, který byl přesvědčen o tom, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku a tu zavěsil na určený strom. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily.

Původní kaple a kostel

Zpráva o tomto zázračném uzdravení se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. Údajně v roce 1211 se pak rozhodli lípu pokácet a na jejím místě zbudovat dřevěnou kapličku. Již roku 1252 byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Na konci 13. století jeden z rodu Biberštejnů, držících celé frýdlantské panství, dal postavit kamenný gotický kostel, jehož části – datované na rozhraní 13. a 14. století jsou uchovány v nynějším barokním chrámu. Tento poutní kostel je písemně doložen k roku 1346. Od té doby přicházejí do Hejnic poutníci ze širokého okolí. Roku 1469 obdržel mariánský chrám v Hejnicích od papežského legáta Rudolfa odpustky. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278. Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40 000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však v případě hejnického kostela nebylo možné a tak kostel rovnou uzavřeli. Poutníci proto vykonávali pobožnosti před zavřenou mariánskou svatyní. Poutníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na žádost císaře Rudolfa II. z roku 1591. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten 2. května 1615 vyhořel, hejnická soška však zničena nebyla. Po této události Kateřina z Redernu sošku odvezla do Hejnic a vlastnoručně ji umístila na původní místo. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli. Interiéry kostela s nádhernými freskami, jedinečnou kazatelnou a obrazy jsou úchvatnou podívanou a každému vřele doporučuji návštěvu.

Průvodce pobřežím Jadranu 3 – SPLIT

SPLIT

„Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem…“ zpíval  kdysi  Karel Hála. Jednou jsem slyšel v Omiši jednu českou turistku, která se divila textu této písně. Předešlý týden tam prý byla, ale žádné hvězdy nad Splitem nehořely. Jednak asi nepochopila milostný podtext této písně, ale hlavně tam byla ve dne a ještě bylo pod mrakem. To co je ale na Splitu nejzajímavější, je jeho historie a památky.

     Palác císaře Diokleciána je dnes již pojmem a velkým lákadlem chorvatského pobřeží. Osobně jsem zde byl fotografovat několikrát a táhne mne to sem vždy znova. Každý rok pořádám cca měsíční expedici po chorvatském pobřeží, píši články do časopisů, sbírám obraz a informace pro svou novou knihu. Split je natolik zajímavý, že jej nemohu v tomto průvodci opomenout.

     Split byl založen na sklonku 3. století římským císařem Diokleciánem, který si zde postavil svůj palác. Po jeho smrti v roce 312 (jiné zdroje 316) se do paláce nastěhovali okolní obyvatelé.  Palác vystavěl Dioklecián na samém počátku 4. století. Součástí paláce je také splitská římskokatolická katedrála sv. Domnia, nejstarší funkční katedrála na světě. Díky své historické hodnotě byl palác již v roce 1979 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Dioklecián se narodil kolem r. 244. Byl synem otroka, gladiátora. Údajně byl v dospělosti sám velice úspěšným gladiátorem. Za své úspěchy byl povolán do vedení římských vojsk, kde se postupně osvědčil a proslavil a nakonec byl zvolen císařem.

          Palác je obehnaný hradbami a byl vystavěn na půdorysu pravoúhlého obdélníku o výměře 30 000 m² (přibližně 215 × 180 metrů). Vznikl původně jako komplexní soubor budov – římských vil, paláců, vojenských a správních budov, a také chrámů. Dnes tvoří jádro staré části přístavního města Split a od římských dob se postupně proměňoval na obydlenou pevnost, která byla vždy znovu přizpůsobována okolním kulturním podmínkám. V malých uličkách v útrobách paláce je několik muzeí, malých hotelů a penzionů, tvoří zde pouliční výtvarníci a hrají hudebníci.

     Od Zlaté brány na severu k Měděné bráně na jihu prochází palácem ulice Peristil. Vede kolem někdejšího Diokleciánova mauzolea, katedrály sv. Domnia s vyřezávanými vraty od Andrije Buviny, a kolem Jupiterova chrámu (dnes křestní kaple sv. Jana) s velkolepým stropem. Zajímavé jsou i sloupové chodby, románské a benátské stavby, či dochované sochy od dalmatského mistra Jiřího ze Šibeniku.  

     Po vpádu Slovanů do Dalmácie přetrval Split pod správou Byzance a stal se jedním z center zbývající latinské populace. Slované potomkům římských měšťanů v Dalmácii říkali Latini. Byzantská říše v oblasti postupně ztrácela vliv a o strategicky významné město usilovala Benátská republika. Od roku 1069 pak byl součástí Chorvatského království, které později připadlo k Uhrám. V roce 1420 zde moc získala Benátská republika, a to na dalších 300 let. Během této doby se zde rozvíjela humanistická kultura.

To je jen zlomek zajímavostí, které můžete ve Splitu vidět. V každém případě doporučuji všem milovníkům historie a Chorvatska toto město navštívit.