Průvodce pobřežím Jadranu 4–Stari Grad na ostrově Hvar

Město Stari Grad (původně Faros) na ostrově Hvar, bylo založeno řeckými osadníky z ostrova Paros. Ti sem dorazili v roce 384 př.nl. 

     Oblast kolem dnešního Starého Gradu byla osídlena už neolitickými kmeny hvarské kultury, která obsadila ostrov mezi lety 3500 a 2500 př.nl a která obchodovala s dalšími osadami kolem středozemního moře. Byly zde nalezeny zbytky jejich hrnčířské dílny a dalších artefaktů. Tyto kmeny později následovaly kmeny Ilyrské. Osada ležela na dolním konci zálivu Stari Grad, chráněna dvěma pevnostmi na severním a jižním svahu s výhledem na přístav (Glavica a Purkin Kuk).

     Ve Sterém Gradu je mnoho krásně zachovalých památek. Za zmínku stojí např. vila, nebo spíše pevnost Gradina Trvalj.  Bylo to letní sídlo Petara Hektoroviće, chorvatského renesančního šlechtice a básníka (1487-1572). V průběhu 16. století se ostrov Hvar stal cílem útoků Osmanského námořnictva. Hektorović  proto svůj dům zbudoval tak, aby mohl poskytovat ochranu před těmito útoky pro něho i pro obyvatele města.  Tvrdalj je dobře zachovaná renesanční budova, s dlouhým uzavřeným průčelím na severní straně směřující k moři. Toto průčelí jej mělo chránit před případným útokem. Středem areálu je vnitřní nádvoří s nádrží pro ryby, ve které se mísí sladká a mořská voda. Okolo této nádrže je arkádová terasa. Na její severní straně je věž s holubníkem. Obytná část a pokoje pro služebnictvo jsou rozmístěny okolo tohoto nádvoří. Objekt má i několik studní. Jižně od hlavní budovy je zahrada obklopená zdí. Zde Hektorović pěstoval koření a léčivé rostliny.

     Další zajímavou památkou je Kostel sv. Rocha. Je zasvěcen patronovi tohoto města. Nachází se v centru města na rohu ulic Petra Scutteri a Kod Svetog Roka, v blízkosti Hektorovičovy vily Tvrdalj.

Kostel byl postaven v 16. století stejnojmenným bratrstvím za podpory Petra Hektoroviće. V roce 1783 byla přidána zvonice. V roce 1898 byla přidána vedlejší kaple. Během této práce byla pod schodištěm kostela nalezena mozaikové podlaha bývalých římských lázní.

V kostele je oltář z roku 1774 od Andrije Bruttapely. Na oltáři je socha sv. Rocha z neidentifikované benátské řezbářské dílny. S touto sochou každoročně prochází procesí městem. Dospělí i děti zpívají staré chorvatské písně a celé město je prosyceno krásnou atmosférou. Měl jsem tu čest se zúčastnit a bylo mi při tom moc fajn. Některá náměstí zde při nočním osvětlení a vylidnění působí jako divadelní jeviště. Mezi přiloženými fotografiemi jedno takové místo naleznete.

     Stari Grad je nádherné místo.  Je umístěno jakoby v tunelu, mezi svahy na obou stranách. Tudy proudí vzduch a i při velkých letních vedrech se zde krásně dýchá. Najdete tady možnosti soukromého ubytování, i levné auto kempy s elektřinou a sociálkami ve stínu borovic. Já osobně mám nejraději cestu trajektem z Drveniku do Sačuraje a potom autem celou délku ostrova až do Starého Gradu. Můžete však využít i přímé plavby ze Splitu přímo do starého Gradu, nebo do nedalekého hlavního města ostrova, Hvar.

Fotografie v plném rozlišení naleznete na fotobance https://www.dreamstime.com/jkrasa_info#res10796563

Balada o divokých koních

BREZOI – RUMUNSKO

Stojím u rumunské řeky Lotru, v hlubokém údolí, mezi horami Vf. Robului (1899m) a Preota (1954m).

Kochám se divokou krásou karpatské přírody, batoh na zádech, fotoaparát připravený na krku, když slyším tiché, ostražité zaržání. Ohlédnu se, opatrně usedám na kámen a ani se nehnu. Z kopců přichází téměř neslyšně stádečko neokovaných koní. Vpředu hřebec, vůdce stáda, hodnotí situaci. Ohlédne se po ostatních a pomalu, stále mě sledujíc pohledem, přistupuje k řece. Ponoří svou krásnou hlavu do vody a začíná tichounce, jak to umí snad jen tito nádherní tvorové, pít. Odfrkne, pohodí hlavou směrem ke stádečku a to pomalu vchází do řeky za svým vůdcem. Pak už si mne nevšímají a neruší je ani cvakání spouště. Vychutnávají si v 37 stupňovém vedru chladivé účinky proudící řeky, cachtají se a dovádějí a dovolují mi tyto neopakovatelné zážitky zachytit obrazem.

Vydržel bych tam sedět a dívat se na ně do nekonečna. Po hodině však stejně klidně, jak přišli, odcházejí zpět do kopců. Seděl jsem ještě dlouho na břehu řeky a prožíval znova a znova ty úžasné chvilky klidu a přátelství a bylo mi hrozně dobře.  Vezmi čert všechny problémy na rumunských silnicích, trápení s celními úředníky, zkorumpovanou rumunskou policií apod. Kdo jednou poznal krásu divoké přírody Karpat, vždycky se sem bude chtít opět vrátit.